Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Recenze restaurace Weststar v Uhlířských Janovicích

15. 09. 2013 15:09:35
A máme tu rekordní restauraci v následujících kategoriích: Nejdelší doba čekání na možnost si objednat. Nejdelší doba přípravy pokrmu. Nejignorantštější servis a speciální cena: Nejvíce pokažené jídlo z kvalitní suroviny. Tak jsem měl možnost vidět Weststar.

Do recenzí se pouštím jen za obzvláštních okolností a to je právě případ tohoto podniku. Ale všechno popořádku. V sobotu 14.9.2013 jsem se zúčastnil jistého "eventu" pořádaného mým známým pro přátele i veřejnost a průběh akce nás přivedl do Uhlířských Janovic. Za tímto účelem organizátor rezervoval týden dopředu restauraci Weststar pro devadesát lidí. Rezervace byla přislíbena a podnik neměl s touto objednávkou žádný problém.

První co mě překvapilo již předem, když jsem měl snahu podívat se na webovky restaurace (www.weststar.cz), že stránka je blokována googlem i prohlížečem z důvodu nebezpečného kódu. Není to dobrá vizitka, ale říkal jsem si, to že nejsou webmastři, neznamená, že neumí provozovat restauraci. Omyl.

Plánovaná akce proběhla výborně a po sedmé hodině jsme vyrazili do Weststaru. Ukázalo se, že původní odhad velikosti společnosti byl trochu optimistický a do restaurace nás přišlo hrubým nadsazeným odhadem 50-60.

Restaurace sídlí společně s penzionem v poměrně velké budově na okraji Janovic a po vstupu jsme byli rozesazeni ke stolům, jejichž dostatečným počtem restaurace disponuje. A v tu chvíli začala legrace.

Pro hnidopychy, kteří by se mě vzhledem k následující recenzi ptali, proč jsme zkrátka neodešli, dodávám: Seděli jsme s fine lidmi, volný čas využili rozprávěním a od určité fáze jsem setrvával už jen ze zvědavosti, jestli může být ještě hůř, jestli se jídla vůbec dočkáme a jak bude vypadat.


Dorazili jsme do restaurace v 19:15. Vybrali jsme si jeden z volných stolů pro osm lidí v prostoru, který jsme měli rezervován. První hodinu jsme neměli možnost si objednat ani pití. Po sále chodily dvě nebo tři servírky, ale velmi nekoordinovaným způsobem. Slečna/paní, která měla na starost naší sekci, procházela opakovaně kolem našeho stolu uličkou do zadní místnosti a při obou cestách si dávala velký pozor, aby se nepodívala naším směrem. Tři lidé od našeho stolu a celkem asi 10-15 lidí po nekonečném čekání odešlo, bez jakékoli možnosti si objednat.

My jsme vyrazili kouřit k baru, kde byl poměrně nevytížený barman, který byl ochoten nám dát pití, ale nedokázal sehnat vinný lístek. Navíc se přiznal, že je pomocná síla z kuchyně, ale přesměrovali ho sem. Velmi milý a ochotný chlapík. Když jsme se nakonec dočkali pozornosti obsluhy po hodině čekání a vznesli dotaz na jídelní a vinný lístek, bylo nám vysvětleno, že jídelní lístky nejsou, protože jsou všechny rozdány a musíme dále čekat, zatímco vinný lístek nemají. Servírka mě ale vybídla k návštěvě kumbálu, fungujícího jako chladící místnost se sudy piva a regálem různých druhů vína stejné značky. Vybral jsem Savignon. Bylo to víno vyrobené v Makedonii a evidentně špatně skladované, chutí připomínalo něco mezi jablečným moštem a jablečným balsamikovým octem. Podali ho v teplotě kolem 3-5°C, ale v té chvíli nám bylo jasné, že do správné teploty určitě dojde.

Přítelkyni napadlo, podívat se do jídelního lístku na internetu, ale vzhledem k výše popsanému problému s webovkami, jí ani tato poněkud alternativní metoda nebyla nic platná.

Po dalších patnácti minutách jsme si všimli, že u vedlejšího stolu mají nevyužitý jídelní lístek a poprosili o zapůjčení. Karta obsahovala očíslovaných 170 položek, z nichž na každé straně přibližně dva chyběly. Tedy hrubým odhadem 150 položek. Country restaurant neplýtval invencí a člověk se mohl dočíst pojmy typu: Buffalo Billl Steak, Little Big Horn Steak, Hawkensova pomsta a další plejádu nesmyslů. Z praktického hlediska nemohl chybět ani smažák, ani nesmrtelný kuřecí plátek s broskví, samozřejmě opět s důmyslným názvem.

Když se konečně objevila servírka, ptal jsem se jí, z jakého masa dělají steaky (v jídelním lístku bylo psáno h.svíčková) - dozvěděl jsem se, že z hovězího. Poté jsem se dozvěděl, že ze svíčkové, takže jsem se musel zeptat odkud maso pochází, zda je odleželé a jestli umí steaky dělat dobře. Dověděl jsem se, že je od Klepiše a že si na steaky zákazníci nestěžují. Nebudilo to bůhví jakou důvěru, ale rozhodl jsem se jít do Buffalo Bill Steaku s chilli omáčkou, jako přílohu jsem zvolil staročeské brambory (popsané jako štouchané brambory se slaninou). První si objednával steak kamarád a nebyl tázán na vnitřní teplotu, záměrně se neozýval s tím, že se nechá překvapit. Přítelkyně si objednala steak medium a já jsem požádal o medium rare. Servírka se zatvářila, jako že tento pojem slyší poprvé, ale napsala si to a neptala se.

Následovalo období dlouhého čekání, jen sporadicky přerušené cililinkem zvonku z kuchyně, když co dlouhou chvíli vyhrnuli nějaké jídlo. Nastalo další dlouhé období pokusu objednat si alespoň další pití. Po třiceti minutách, během kterých servírka opět chodila slepě kolem a nereagovala ani na zavolání: "Promiňte, my bychom si rádi ....", odhodlal se kamarád sedící na kraji k ofenzivnějšímu přístupu a když se hodlala vracet, zastoupil jí cestu s prázdnou lahví nealkopiva a požádal o dvě další a colu. Po chvíli jsme dostali ty piva, ale ne colu.

Nevím kolik lidí odešlo a jídla se nedočkalo, ale bylo jich určitě více. Ve 22:30 jsme dostali jídlo, tedy po třech a čtvrt hodiny od našeho vstupu do lokálu. Kamarádův steak bez dotazu na teplotu byl well done. Můj objednaný medium rare steak byl well done. Přítelkyně medium byl well done, ale v nejtlustším místě by se dal považovat za medium well. Kromě tohoto jednoho kousku se jednalo o podrážku od bot, což mě zklamalo moc, protože maso bylo evidentně odleželé a velmi dobré kvality. Takhle zkurvit tak úžasný kousek masa, to už chce fištróna. Dalším zázrakem byly staročeské brambory. Kdyby tohle podali praotci Čechovi, tak se obrátí a maže zpátky do Ruska. Sypké moučné brambory rozvařené na povidla, pravděpodobně ohřívané, se slaninou bez chuti , bez vůně, se skoro syrovou cibulí a to celé zcela neochucené (neosolené). Tento zázrak byl podán v keramické misce navrch zapečené gumovým skalpem z eidamu (to byla nefalšovaná pomsta Sama Hawkense, nebo možná sklap jeho vlastní), ozdobené plátkém okurky salátovky. Tohle by podle mě nežralo ani prase rok trápené krabičkovou dietou. Pokud neumí kuchař uvařit brambory, tak má hledat práci u policie, městské policie, nebo se živit sběrem kovu, jako někteří přičinliví spoluobčané. Talíř se steakem obsahoval zcela samořejmě klasickou českou oblohu - zelí, kukuřici, okurku a kus rajčete. Jediné, co bylo na tom jídle dobré, byla chilli omáčka, ale ta byla evidentně vyrobena někde jinde a touto gastro-alchymistickou dílnou již zakoupena v lahvičce.

Peripetie s placením byla stejná zrdžovačka, jako s objednávkou, ačkoli už v sále nebylo tolik lidí. Při placení ani při odnášení plných talířů se nás ani jedna ze servírek nezeptala, jestli nám chutnalo (čímž se vysvětlilo, proč si myslí, že všem chutná a nikdo si nestěžuje) a nebylo jim divné ani to, proč platíme přesně.

Tím naše anabáze s "Hvězdou západu" (která je spíše průserem východu) skončila a mohli jsme vyrazit domů, udělat si něco k jídlu a zapít dobrým vínem.


Pár poznámek na závěr:

1. Restaurace by měla mít tolik stolů, kolik jich dokáže obsloužit a pro kolik dokáže v přijatelném čase uvařit.

2. Od doby co vynalezli knihtisk a další upgrady, by měla mít restaurace dostatek jídelních lístků ke každému stolu.

3. Pokud majitel akceptuje rezervaci na 90 míst, očekával bych, že posílí personál dopředu nebo adhoc alespoň tak, aby dokázal všech 90 lidí (nebo v našem případě alespoň 50) bez problémů obsloužit.

4. Servírce bych dal výpověď na hodinu, tohle už jsem opravdu dlouho neviděl. To je průser i na tuzemské bídné poměry v gastronomii.

5. Jídelní lístek o 150ti položkách, nezvládnou v nějaké minimální kvalitě vyprodukovat ani v restauraci, která funguje 20x lépe, než tato.

6. Jsou podniky, do kterých je třeba již nikdy nejít, toto je jeden z nich. Bez rozmýšlení to byla moje největší restaurační noční můra za poslední min. 2 roky. Doporučuji i ostatním ať si najdou jiné místo, kde se dají utratit peníze.

7. Ještě někde mi přinesou na čemkoli předem nepublikovaný eidamový skalp a beze slova odcházím.

AKTUALIZACE 17.9.: Poté co jsem sepsal tuto reportáž, odeslal jsem odkaz i majiteli restaurace s tím, že je to míněno v dobrém a snažím se mu pouze poskytnout zpětnou vazbu, kterou by měl primárně získávat od servisu, ale zjevně se tak neděje. Bylo velmi příjemným překvapením, když pan majitel odpověděl a tyto informace vzal přesně tak, jako bylo zamýšleno:

Dobrý den

Jsem rád že jsem od vás tyto informace obdržel.Děkuji za váš přístup , je to pro mne důvod k zamyšlení ! Mám tolik firem že už nic nedělám pořádně a je načase abych přibrzdil a ohlédl se zpět.Bez zákazníku jako jste vy by se žándá náprava nedala ani uskutečnit. Děkuji , a zkuste ode mne přijmout alespoň omluvu .

S pozdravem a přáním lepších zkušeností s některou z našich firem.

Tomáš Stoupa odpovědný majitel .

Pokud toto celé povede k tomu, že majitel restauraci zlepší, nebude pro mě lepší odměny. Držím palce.

Autor: Richard Kába | neděle 15.9.2013 15:09 | karma článku: 34.25 | přečteno: 7150x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Hobby

Tereza Špetlíková

Střihněte si na šaty!

Kdo by to neznal. Nic správně nesedí, nikde nemají to, co zrovna chci, ačkoliv jde přeci o úplně jednoduchý střih, tady se mi nelíbí vzor nebo barva, tohle je zase z hrozného materiálu... a pak přichází spásný nápad. Co kdybych...

4.8.2017 v 7:56 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 672 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 472 | Diskuse

Jiří Mitáček

Jak jsem si pořídil „motůčko“….

Cože, nevíte co to je? Vysvětlím pro kutilské laiky... Je to takové normální kolečko, alias trakař, které má přídavný elektromotor a dokáže s Vámi drandit bez námahy ve skoro jakémkoli použitelném výškovém převýšení.

14.6.2017 v 11:20 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 786 | Diskuse

Kristian Hanko

Chytrý tuning

Hned na úvod se přiznám, že nejsem velký vyznavač tuningů pro osobní automobily. S tuningem u automobilů je to totiž dost podobné, jako s make-upem u žen: když ho dáte příliš, zničíte to, co je přirozeně hezké!

13.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 4.09 | Přečteno: 127 | Diskuse

Černá Kristýna

Slepice od jedný do stojedný

Nedávno jsem se rozhodla nakreslit 300 slepic a napsat o tom. Tak tedy, tady máme druhý díl. Jak slepičí projekt pokračuje? Zpočátku bylo nadšení tak velké, že šlo všechno stranou a já kreslila slepice jek vzteklá. Nebude 300 málo?

12.6.2017 v 15:04 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 149 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2416
RIK je bývalý šéfredaktor několika internetových stránek zaměřených na motorsport a momentálně volný spolupracovník www.motorelax.cz. Kromě toho založil motokárový šampionát www.kartrace.cz, který nyní funguje jako občanské sdružení. V poslední době našel zálibu ve vaření. Takové jsou RIKovy koníčky, občanským povoláním je zapřažen v mezinárodní společnosti poskytující IT služby.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.