Diagnóza DM1 (9. část) - ketolátky, inzulin, zapomenutý inzulin

Ketolátky - ketoacidóza - inzulin - ředění - novorapid - actrapid a inzulatard a jejich vzájemná kombinace, příběh o tom, jak jsme zapomněli na jednu injekci.

Klikněte pro první díl příběhu

Klikněte pro druhý díl příběhu

Klikněte pro třetí díl příběhu

Klikněte pro čtvrtý díl příběhu

Klikněte pro pátý díl příběhu

Klikněte pro šestý díl příběhu

Klikněte pro sedmý díl příběhu

Klikněte pro osmý díl příběhu

V devátém díle pohovořím krátce o ketolátkách, o tom jak jsme u Sárinky sladili správně dávky inzulinu a také o pár excesech, které se nám přihodily.

O ketolátkách - ketoacidóze jsme se bavili už v prvním a ve třetím díle příběhu. I u diabetika léčeného substitučně inzulinem se může stát, že najednou organismus začne oxydovat tuky a vznikají tzv. ketolátky - zejména aceton. Jsou pro to v zásadě dva důvody. Prvním je akutní nedostatek inzulinu - nejčastěji při nemoci, nebo při požití nadměrného množství sacharidů, případně zapomenutí injektáže inzulinu, druhý případ pak je naopak akutní hypoglykémie, kdy se tělo brání nedostatku sacharidů i při dostatku inzulinu. První případ je samozřejmě závažnější a dostane se do něj diabetik velice snadno, jak bude dokumentovat jeden z našich excesů.

Co se týče inzulinu, předesílám, že Sárinku léčíme již od února a za ten více než půlrok jsme se už naučili, co nemoc u tak malého dítěte vyžaduje. První a nejdůležitější poznání, ke kterému jsme (kromě mnoha dat z odborné literatury došli) je, že je třeba být pro-aktivní a snažit se špatné situace měnit k lepšímu.

Je pravda, že v literatuře doporučují nereagovat ihned, ale počkat na dva, tři dny jak se bude glykémie vyvíjet a z toho vyvodit, jaké udělat změny. To ale u malého děcka nelze a je třeba nejprve rázně reagovat a dostat situaci pod kontrolu. Jakékoli vyčkávaní vede jen k ještě větší hyperglykémii nebo naopak k hlubší hypoglykémii.

Po pár týdnech jsme pochopili, že inzulin tak, jak je balen, je pro nás nevhodný a požádali pana docenta a předepsání ředěného. Zjistili jsme však, že ředěný inzulin NovoNordisk neprodukuje, nicméně, že nám inzulin naředí sestřička. Znamená to sice další cesty do Motola navíc, ale to se nedá nic dělat. Ředění bohužel není triviální tím, že látka, která se používá na ředění není kupodivu fyziologický roztok, ale speciální věc a navíc pro každý ze tří tipů inzulinů, který používáme, jiná.

Ředění nám výrazně pomohlo stabilizovat glykémii, protože zkrátka pro malou Sárinku, dáme-li ráno např. 1,5 jednotky inzulinu a je to hodně nebo málo, pak přidat nebo ubrat 0,5 jednotky (což je nejmenší množství, které injekce inzulinka změří) je samozřejmě strašně moc, nebo strašně málo. Když můžeme regulovat po čtvrt jednotkách, je to daleko lepší.

Druhá věc je, že ani tak se nám nedařil idealizovat průchod inzulinu vs. jídla v průběhu dopoledne a odpoledne a noci, protože Actrapid (šestihodinový inzulin) je zkrátka příliš dlouhý. Po snídani nestačil sacharidy srazit a na sváču měla moc, zatímco před obědem zase málo. 

Nakonec jsme se i přes původní nedoporučení panem docentem rozhodli míchat i tyto dva inzuliny. Stanovit správný poměr nebylo trivialní a vyžadovalo to tak dva týdny průběžného testování, ale od té doby máme glykémii s jen velmi občasnými výjimkami v naprosto (na děti) luxusním rozmezí 3 - 7. To je proti ještě nedávným občasným a nevysvětlitelným 18tkám apod velký luxus. Pan docent nám při nedávné návštěvě léčbu schválil, pochválil a prý ani s inzulinovou pumpou bychom nedosáhli lepší kompenzace. Těším se na HbA1c :)

Nyní ke slibovaným excesům, které se nám za ten půl rok povedly.Pro dnešek alespoň první z nich.

Zapomenutý inzulin.

Byl víkend, krásné počasí a my se rozhodli udělat odpoledne výlet do dendrologické zahrady. Sárinka se na výlet těšila. Od počátku nemoci jsme nikam daleko nejezdili, protože jsme se hlavně učili jak zvládnout všechno vaření, inzulin atd. Teď jsme si troufli poprvé vyrazit. Hekticky jsme sbalili všechnu výbavu, kterou halt musíme všude nosit. Svačinu na odpoledne, všechny inzuliny, injekce, polštářky, dezinfekci, glukometr, džusík na náhlou hypoglykémii, glukagen (injekce s první pomocí na hypoglykemické kóma), vodu na pití.

V hektickém balení jsme zjistili, že před obědem měla Sárinka málo cukříku, glykémie byla kolem 3, tak jsme se rozhodli dát jí nejprve oběd a inzulin až po jídle. (Dneska už víme, že to není nutné a v klidu stačí píchnout těsně před jídlem, ale tehdy jsme pořád byli v tom stavu, kdy jsme si nebyli jistí co to udělá, jestli jídlo sní, jestli ho sní hned apod.).

Pak jsme dali Sárinku spát (po obědě vždycky spinkala), mezitím si připravili večeři a všechno na až se vrátíme a po probuzení vyrazili do dendro zahrady. Když jsme vešli dovnitř zjistili jsme, že tam vyrobili dětský koutek a spoustu prolejzaček atd. Tak tam chvíli lezla, spokojená a pak jsme šli na kytičky. Když jsme procházeli kolem záhonu tulipánů a narcisů, Sárinka prohlásila: "Jé to jsou krásné kytičky. Já je miluju." To bude mít hodně cukru, napadlo mě. Vždycky když měla vysokou hyperglykémii, začala všechny a všechno hlasitě milovat.

"Kolik jsi jí dala v poledne toho inzulinu?", zeptal jsem se přítelkyně. "Vpoledne jsi jí ho dával Ty!"

chvíle ticha - uvědomili jsme si, že jak jsme jí ho nedali před jídlem, protože měla málo, a pak jsme na to zapomněli - nedali jsme jí ho vůbec. Okamžitě jsme změřili - 24,2 !!! Průser. Rychle jsme připravili injekci a dal jsem jí 2 jednotky novorapidu - nejrychlejšího. Pak jsme vzali Sárinku na ruku a už ji nenechali ťapat. 2 jednotky byly hodně říkal pak pak docent, ale tak před večeří si maličko hypla, dokrmili jsme, hlavně že jsme to srazili ... okamžitě měla i moči ketolátky, po pár hodinách pominuly.

Stalo se nám to jenom jednou za tu dobu, ale projev je okamžitý a fakt masírka. 

Další příběhy přibalím příště, omlouvám se za dnešní zpoždění, další díl vyjde opět v pondělí, v 16:35.