Možná každý z nás si hřeje v paměti vzpomínky na Vánoce, když jsme byli ještě malé děti. Ještě před tím, než si uděláme babiččin bramborový salát, nostalgicky zavzpomínám na své dětství a na to jaké mám vzpomínky na Vánoce.
Babiččin bramborový salát(c) 2010, Richard Kába
Co se týče mých vzpomínek z dětství, nejraději vzpomínám na Vánoce, které jsme slavili u babičky s dědou. Stromeček nosíval Ježíšek, takže ten jsme uviděli až spolu s dárky večer. Od rána jsme drželi půst, abychom uviděli zlaté prasátko, tedy aspoň já jsem se vždycky snažil. Podle upravené tradice se v poledne směla jíst Kuba. Kubu dělala vždycky babička a mimo Vánoce jsme ji nezařazovali. Byl to zkrátka čistě vánoční pokrm. Odpoledne se chodilo ven na procházku a samozřejmě nejraději si to člověk představuje se sněhem. V televizi běžela spousta pohádek.
Celý slavnostní ceremoniál začínal slavnostní večeří. V obýváku se roztáhl stůl, aby jsme se k němu všichni vešli, babička dala na stůl sváteční vyšívaný vánoční ubrus a krásný "hodobóžový" servis. Všichni jsme se oblékli aspoň trochu slavnostně a uprostřed stolu se zapálila svíčka. Už jenom tohle vzbuzovalo takovou zvláštní vánoční atmosféru.
Potom maminka přinesla v servírovací míse rybí polévku, kterou umí naprosto nepřekonatelně (dosud se mi tak dobrá nepovedla, i když znám recept) a misku se smaženým pečivem do polévky. Místností se krásně rozvoněla vůně svátečního menu. Do skleniček s nožičkou, ozdobených plátkem citronu a nalepeným cukrem se nalil aperitiv (Cinzano nebo tak), dětem něco nealko. Pak děda a posléze všichni povstali a děda začal polohlasem odříkávat motlitbu Otče náš, babička se přidala. Když skončili pokračovali Zdrávas Marie. Já ani rodiče nejsme věřící, ale jako dítě si pamatuju, že atmosféra této situace byla jako by byl člověk v nějaké pohádce. Dodávám, že děda s babičkou se nahlas modlili pouze na Štědrý den.
Když skončila motlitba, ťukli jsme si skleničkami, zasedli a pustili se do polévky. Obvykle jsem si přidal. Po polévce babička s mámou přinesli na stůl mísu bramborového salátu, ozdobeného plátky vajíček, nakládaných malých plátků kapie, kudrnkou a citronem. Potom mělký servírovací tác a osmaženými kousky kapra, ozdobený citronem a kudrnkou. Pustili jsme se do jídla. Přebírání kostí mě zas až tak moc nebavilo, ale babičky bramborový salát je něco, po čem jsem se mohl utlouct. Nemít v bříšku už dva talíře polévky.
Dlouhé těšení na stromeček a na Ježíška se chýlilo ke konci a já byl vždycky hrozně nedočkavý. Věděl jsem, že až všichni dovečeří a zapijí jídlo plzeňským pivečkem, dojde tatínek otevřít dole v pokoji okno, aby mohl přiletět Ježíšek se stromečkem a dárky a pak už budeme čekat na zazvonění zvonečku.
Jenže táta a děda si pořád přidávali další a další rybu a vůbec nechvátali. V duchu jsem na ně byl naštvanej, tak moc jsem se těšil.
Po jídle tedy tatínek sešel dolů a vrátil se, aby nám oznámil, že otevřel okno. Teď nastalo to napínavé čekání na zazvonění. Pořád jsem trošíčku pochyboval jestli ten Ježíšek opravdu existuje, ale jak by jinak bylo možné, aby zazvonil zvoneček, když jsme nahoře všichni? Prababička dole ve své místnůstce mě nikdy nenapadla. Zvoneček měl hodně sytý zvuk a dodneška si ten zvuk přesně pamatuji. Dlouhé, hlasité zazvonění přibližně v tónu E v druhé oktávě.
Vyrazili jsme tedy ke stromečku. Dole v pokoji bylo chladněji od otevřeného okna, tma a rozsvícený stromeček a pod ním hromada dárků, některé zabalené, některé ne, takže už jsem věděl na co se těšit. Táta zavřel okno, zapálil prskavky a děda začal zpívat koledu - někdy i s housličkama. Narodil se Kristus pán. Na refrén a známé sloky jsme se přidávali. Byla to taková povinná součást, která krásně doplňovala tu nenapodobitelnou atmosféru. Zpívali jsme koledu, celé čtyři první sloky se všemi repeticemi a měli hroznou radost a těšili se na dárečky.
Když se dozpívalo, tu tajemnou atmosféru ukončilo rozsvícení světel a začalo se rozbalovat.
Dneska tu už není ani děda s babičkou, ani moje starší sestra, se kterou jsme se u stromečku objímali radostí a když byli starší hráli koledy já na kytaru a ona příčnou flétnu. A ta stejná atmosféra nejde opakovat. Je to jenom v té dětské duši a v tom jak rodiče a prarodiče dětem tu atmosféru naservírují. A pro nás už to je a navždy bude jiné. Přesto se člověk rád vrací do dětství, pro ty krásné vzpomínky a věří, že jeho děti jsou podobně nadšené z takových Vánoc, které jim připravujeme my. Místo kapra jíme jinou rybu, protože přítelkyně nerada kapra i salát, natož rybí polévku, místo prababičky zvoní zvuk zvonečku ve formátu .avi načasovaný okenním schedulerem na počítači a nemodlíme se, ale koledu zpíváme i nadále a snad se to naší Sárince a mým dvěma dalším dětem také líbí jako nám, když jsme byli děti.
Tím, že měly Vánoce tak zvláštní atmosféru, měla tu stejnou atmosféru a ojedinělost i každá dobrůtka, kterou maminka nebo babička připravily. Ne všechny umím dnes připravit stejně, ale přesto se chystám, ukázat Vám babiččin bramborový salát. Na základě maminky domněnek, jak to babička dělala, vznikl následujicí recept.
Bramborový salát dělá každá rodina jinak a má poměrně velkou škálu variant. Od takového takřka vlašáku, až po skoro jenom brambory s trochou majonézy. Ukážu Vám ten, který si pamatuji s dětství.
Co budeme potřebovat?
3 vajíčka
trochu másla
další vajíčko na uvaření na tvrdo na ozdobení mísy.
3 střední mrkve
2 malé nakládané kyselé okurky
malá konzerva hrášku
5 středních brambor
4-5 šalotek (babička dávala obyč cibuli, ale zkuste použít šalotku)
majonéza
sůl, pepř, případně citronová šťáva
A teď jak na to?
Na pánvičku dáme rozehřát lžici másla a mezitím si tři vajíčka rozbijeme a rozkvedláme. Pak nalijeme na pánvičku a na středním ohni ukvedláme míchaná vajíčka.
Mrkev očistíme, nakrájíme na stejně velké kouské kostičky (cca 8mm hrana kostky)
Brambory dáme vařit ve slupce.
Když jsou hotové brambory nakrájíme na kostičky asi 1 cm pokud možno všechny stejné (babička měla mačkátko na brambory, takovou mřížku, kterou je krájela). Uvařenou mrkev slijeme. Po vychladnutí dáme všechny dosavadní složky do mísy.
Okurky opláchneme od kyselého nálevu, osušíme a nakrájíme na malé koušíčky, mnohem menší než brambory a mrkev. Také hrášek propláchneme a obojí přidáme do mísy.
Dále si oloupeme šalotku a nakrájíme na tak jemno, jak jen dokážeme.
Také přídáme do mísy.
Osolíme, opepříme a přidáme majonézu (jsem srab a koupil jsem Hellmans - nechtěl jsem salát zkazit).
Zamícháme, případně přidáme více majonézy, dosolíme, dopepříme případně dochutíme šťávou z citronu.
Nyní je třeba dát salát do chladu a nechat aspoň den odležet.
Pak se na míse ozdobí:
Dobrou chuť.
Všem čtenářům mého blogu přeji krásné prožití vánočních svátků, hlavně hodně klidu, pohody a štěstí.
Klikněte pro prolog a obsah receptů
